Jak začít s chytrým městem?

Co udělat, když vedete město nebo obec a přemýšlíte, jak „své“ sídlo posunout v duchu moderní doby dál? Kde začít? Jak postupovat? Kde vzít peníze?

Když chcete začít měnit své město tak, aby bylo chytré, hodí se návod. Poradí kudy jít, aby cesta byla co nejkratší a schůdná. Dobrá zpráva: takový návod je k dispozici. Jmenuje se Metodika konceptu inteligentních měst.

Návod vydalo v roce 2015 Ministerstvo pro místní rozvoj a je určen zejména těm, kteří se podílejí na vedení měst. MMR, tedy organizace, která zavádění konceptu chytrých měst v ČR zastřešuje, pořádá i další aktivity, například semináře zaměřené na toto téma. Skvělé je, že materiály ze všech seminářů jsou k dispozici on-line. V roce 2016 byla také spuštěna soutěž Chytrá města pro budoucnost, která oceňuje projekty v sídlech různé velikosti, stejně jako významné odborníky z oboru. V jejích výsledcích můžete najít spoustu inspirace. Kromě toho na webových stránkách ministerstva najdete zhruba čtvrtletně zveřejňovaný tabulkový přehled o tom, kde a jak lze čerpat dotace na projekty související s chytrými městy.

Metodika, která má smysl

Vraťme se ale k metodice zmíněné v úvodu. Úvodní vymezení pojmu “Smart city” zhruba odpovídá definici, kterou jsme poskytli v první části seriálu – tedy plánované a systematické využití dat a informačních technologií, které chce zlepšit život ve městě a posílit místní komunitu.

Osou metodiky je „rámec pro zavedení konceptu chytrých měst“. Jde o řadu na sebe navazujících kroků, které by měly být při vymýšlení a realizaci chytrých řešení dodrženy. Je to až banálně jednoduché: na začátku stojí město, které má plán a nějaký cíl. Definice cíle a plánování probíhá ve spolupráci s místní komunitou. Spoluprací s partnery a dodavateli technologií vytváří nutný technologický rámec, důraz se klade na propojení datových zdrojů a práci s otevřenými daty. Konkrétně je navržený koncept demonstrován na oblasti dopravy a energetiky.

Kde s chytrým městem začít…

Důraz se klade také na otevřené datové formáty a sdílení dat, včetně velmi rozumných doporučení, jak postupovat (str. 32 a dále). „Cílem publikování dat není samotné publikování, ale jejich další využití,” apelují autoři. Otevírejte data tak, aby šla strojově číst, v popsaném formátu, s univerzálními identifikátory. Při poskytování otevřených dat se vyplatí úvaha, jak budou data používána. Lze očekávat, že ke strojově čitelným datům budou chtít uživatelé přistupovat a že dojde k zatížení zdroje dat. Zajímavou cestu jak data otevřít, ukazuje v Česku například Plzeň; naopak smutným příkladem dat, která jsou zdánlivě otevřená, ale kvůli technologické realizaci skoro nepoužitelná, je ARES (Administrativní registr ekonomických subjektů) spravovaný ministerstvem financí. Registr je sice veřejně dostupný prostřednictvím API, ale je velmi silně omezen počet přístupů a při chybných dotazech dochází rychle k blokování tazatele. Podrobněji se tématu věnuje Michal Bláha a jeho Hlídač státu.

Když mluvíme o otevírání dat, musíme zmínit také server Otevřená data, spravovaný Ministerstvem vnitra. Server poskytuje oporu státní správě a samosprávě při otevírání datových zdrojů – nalezneme tu návrhy postupů i datových schémat ve formátu JSON a XML.

… jak měřit a kde na něj vzít peníze?

Až se budete jako občan domáhat na svém městském úřadě nějakých dat, už není možné, aby vám úředník řekl: „Nevíme jak“. Pokud s vámi bude chtít diskutovat, jak otevřená jsou otevřená data, zalistujte v metodice na stranu 69. Najdete na ní pečlivě vyjmenováno, jak s pomocí měřitelných kritérií hodnotit stav poskytovaných dat. Přečíst si můžete shrnutí, jaké formáty lze pro otevření dat použít a jak moc jsou vhodné. Pokud se na věci budeme dívat z pohledu zástupce veřejné správy, je tohle přesně ta část metodiky, kde najdete dobrý návod pro sebe i pro vašeho případného dodavatele.

Podobně užitečná je i část nazvaná „Doporučení pro tvorbu SC konceptu” (strana 36 a dále). Každý zastupitel, který alespoň mírně tuší, co představuje výraz smart city, by si neměl nechat ujít část “Doporučení pro politiky (vedení municipalit)”. Ta totiž obsahuje jasný seznam zhruba dvaceti na sebe navazujících bodů. Takže už žádné “nevíme jak”. Užitečný je i ministerstvem publikovaný seznam dotačních titulů, což mírní zcela zásadní a základní starost „kde vezmu peníze?”

Metodika také obsahuje sérii příkladů, které ukazují, jak může zmíněných 16 komponent vypadat v praxi v oblasti dopravy, parkování, energetiky nebo veřejného osvětlení. To jsou typické oblasti, v nichž má smysl zavádět chytrá řešení i pro menší města.

Někdy je lepší opisovat

Tím se obloukem dostáváme k další otázce: Kterých měst či sídel v Česku se chytré koncepty týkají? V první řadě jsou města s více než 150 tisíci obyvateli – Praha, Brno, Ostrava a Plzeň. Následují ostatní krajská města a hned za nimi sídla s rozvinutějším systémem MHD, která poskytují širší spektrum služeb okolnímu regionu a která mají více než 40 tisíc obyvatel. Sídla této velikosti totiž řeší rozsáhlejší agendy a také disponují dostatečným rozpočtem, nutným pro zřízení pracovních skupin či jmenování odpovědných pracovníků. Neznamená to samozřejmě, že menší městečka či vesnice nemohou být chytré. Mají ale omezené finanční i lidské zdroje a musí to do svých plánů zapracovat. Spíše se jim vyplatí pozorovat větší sousedy a chytře přebírat fungující koncepty.

Kde ani metodika nepomůže

Ani sebelepší metodika ale nemusí vést k výsledku, když se zavádění konceptu vymkne kontrole. Kde se objeví finanční zdroje, tam se mohou slétat supi, Česko samozřejmě nevyjímaje, jak naznačují například zjištění serveru Neovlivni.cz zde a zde.

Zde by metodika mohla posloužit k posouzení, nakolik je přístup odpovědných úředníků v Praze vhodný. Metodika ale také může posloužit tam, kde se o nějakém chytrém řešení již přemýšlí nebo možná přemýšlet začne.